Svět zvířat

Historie chovu belgických ovčáků

Ovčáci podobní belgickým ovčákům se v Evropě vyskytovali již kolem roku 1650. Byli to středně velcí psi, odolní a přizpůsobiví drsným podmínkám, nenároční na stravu, dychtiví pracanti. Jejich úkolem bylo přesouvání stád a ochrana dvora. Psi se vyznačovali špičatým čenichem, špičatýma ušima a krátkou srstí v obličeji. Jejich zbarvení a srst byly proměnlivé.

Podobní psi se vyskytovali i na území Belgie, ovšem nikdo o nich nemluvil jako o belgických ovčácích. Nebyli ještě považováni za plemeno. Obrat přinesl rok 1891, kdy několik přátel ovčáckých psů vytvořilo v Bruselu spolek pro čistokrevný chov tamějších psů pod názvem "Club du chien de berger belge". Tento klub byl od doby svého založení až po dnes registrován a podporován Societé Royale Saint Hubert.

První akcí klubu bylo shromáždění 117 ovčáků na "výstavě" v areálu veterinární školy v Cureghemu. Tam profesor Reul vytyčil znaky plemene: tři varianty srsti - dlouhosrstá, hrubosrstá, krátkosrstá a zbarvení černá, tmavošedá, hnědě žíhaná s a nebo bez tmavěžlutých odznaků a také kalně šedobílá; ucho vzpřímené, výška v kohoutku 55 cm. Stanoveným znakům odpovídalo 40 psů, kteří byli vytipováni jako vhodní k dalšímu chovu, mezi nimi bylo sedm černých, dlouhosrstých. Profesor Reul také doporučil mezi sebou spojovat psy se stejným druhem srsti , nehledě k jejich barvě.

V roce 1895 byla dovolena už jen černá barva pro dlouhosrsté, červenohnědá pro krátkosrsté a šedá pro hrubosrsté. Z chovu bylo proto v samých počátcích vyloučeno velké množství cenných jedinců, kteří neodpovídali novým normám. Jejich majitelé si založili vlastní klub a poctivě produkovali psy ve všech odstínech hnědé, šedé a černé. Změna standardu způsobila sloučení obou klubů a nadále se belgičáci chovali v následujících variantách:
• groenendael - černý, dlouhosrstý
• laekenois - šedý nebo červenohnědý, hrubosrstý
• malinois - červenohnědý, krátkosrstý
• tervueren - červenohnědý, dlouhosrstý

Historie belgičáků v ČR je poměrně mladá. Před pár lety nebylo mezi kynology vůbec povědomí o tom, co je to belgický ovčák a mezi laiky to není dodnes.

První belgické ovčáky k nám dovezla paní Šejvlová a manžele Švébišovi. Ti se s belgickými ovčáky setkali poprvé na Světové výstavě v Brně v roce 1965. Výstavy se tehdy zúčastnil pouze jeden pejsek, TERVUEREN z Holandska. Teprve po 14 letech se podařilo dovézt první belgické ovčáky i k nám. Byli to dva bratři, z tehdejšího prvního vrhu v celém "Východním bloku". Pejsci se jmenovali ADRIANO Vörös Pimpernel a AVOCADO Vörös Pimpernel. Narodili se 20.10.1978 v chovatelské stanici pana Kósy z Maďarska a do ČR byli přivezeni počátkem roku 1979.

Kohoutková výška psů: 60 - 66 cm
Kohoutková výška fen: 56 - 62 cm

BO je inteligentní, přírodní a pracovité plemeno, které nepostrádá eleganci. Je odolné proti nepříznivému počasí, oddané, citlivé a nepřešlechtěné. Belgičtí ovčáci potřebují mnoho pohybu a zaměstnání, stejně jako lásku majitele a citlivý přístup. V současné době se dobře uplatňují ve služebním výviku(např. podle IPO), v zahraničí se osvědčili jako hledači výbušnin a drog, jsou využitelní jako psi záchranářští, pastevečtí a tažní. Patří mezi nejvhodnější plemena pro agility a uplatní se i jako průvodci nevidomých a tělesně postižených lidí. Jsou to také výborní hlídací a rodinní psi.